Co to bude znamenat pro jejich klienty? Ke konci roku anebo na začátku roku příštího je čeká změna fondu. O své peníze ale nepřijdou. Ty se jen přesunou do jiného fondu v rámci penzijní společnosti, u níž uzavřeli smlouvu, případně mohou přestoupit k jiné společnosti, která jim nabídne účastnický fond s podobnou investiční strategií, jakou si původně zvolili. Takovýto přechod zákon o doplňkovém penzijním spoření umožňuje, a to bez jakýchkoliv poplatků, tedy zcela zdarma.

 

Penzijním společnostem do konce roku ještě svítá jakási naděje, že se pokusí do nových fondů přetáhnout klienty z transformovaných fondů, tedy původního penzijního připojištění. Zda budou úspěšné, je velkou otázkou. Hlavním důvodem proč lidé do původních fondů vstupovali, byla pro většinu z nich jistota návratnosti vložených prostředků a možnost výsluhové penze po patnácti letech spoření. Této jistoty by se museli vzdát, neboť v nových fondech ji nemají.  

 

Skutečnost je taková, že penzijní připojištění má dnes sjednané 4,7 milionu lidí, přičemž kolem půl milionu lidí si je stačilo sjednat na poslední chvíli ještě v době, kdy bylo možné do starých fondů vstoupit. 

 

„Hlavním výsledkem reformy penzijního připojištění byl prudký nárůst smluv v předvečer reformy, ve druhé polovině roku 2012. Počet smluv penzijního připojištění převýšil počet ekonomicky aktivních obyvatel, což je samo o sobě absurdní,“ popisuje situaci, která vznikla ve třetím pilíři Jaroslav Vostatek z Vysoké školy finanční a správní a stálý člen vládní důchodové komise.

 

Ze samotného faktu, kdy klienti vzali penzijní připojištění útokem, je jasné, že naplnit nové fondy nebude snadné. Klientů, kteří by do nich vstoupili, je málo a nový produkt spoření je pro ně málo přitažlivý.  Vláda proto přemýšlí o tom, jak by třetí pilíř zatraktivnila. 

 

Zástupci ministerstva financí nedávno předložili materiál, v němž navrhují u nových účastnických fondů některé úpravy stávajících parametrů. Podobný, ne-li stejný názor jako ministerstvo, má i Asociace penzijních společností. 

 

„Určitě by se mělo uvažovat o valorizaci státní podpory, přesné definici věku pro vznik nároku na výběr vkladů nebo znovuzavedení výsluhové penze. Uvažovat se může také o snížení minimální věkové hranice pro vstup do systému nebo zavedení automatického enrolmentu – zapojení do spoření okamžikem nástupu do zaměstnání,“ říká k tomu prezident asociace Vladimír Bezděk.

 

Jednou z navrhovaných změn je možnost většího zapojení zaměstnavatelů do systému. „Je to jednoznačně i naše priorita,“ konstatuje Vladimír Bezděk. „Dnes firmy přispívají pouze každému pátému zaměstnanci. V případě, že by zaměstnavatelé byli efektivněji motivováni, určitě by se zapojili více,“ dodává prezident Asociace penzijních společností. 

 

Ještě dál jde Vít Samek, místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů, který ve vládní komisi k důchodové reformě vede tým připravující změny ve třetím pilíři. Zaměstnavatelé by měli podle jeho názoru nejen více do systému přispívat, aby systém finančně posílili, ale jejich příspěvky by mohly být časem dokonce povinné. „Inspirací může být švýcarský model, kde je spoření na důchod nad rámec státních odvodů povinné jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele,“ argumentuje Vít Samek.

 

Od těchto úvah je již jen krok k zaměstnavatelským penzijním fondům, které znají nejen ve Švýcarsku, ale i jiných zemích. „Stát by měl i u nás povolit vznik zaměstnaneckého penzijního pojištění podle penzijní směrnice Evropské unie,“ myslí si profesor Jaroslav Vostatek, stálý člen vládní důchodové komise. Tyto úvahy však jdou již nad rámec debaty o třetím pilíři, neboť podnikové penze se nejen v EU považují za druhý penzijní pilíř, který byl u nás de facto zrušen.

 

Na tom nic nemění ani to, že rušený druhý pilíř se poněkud překvapivě částečně dostává zpět do hry. V důchodové komisi a jejím pracovním týmu vedeném Vítem Samkem se zrodila myšlenka přenést do doplňkového spoření princip, na němž bylo spoření ve druhém pilíři založeno. V podstatě jde o to nahradit dosavadní výši příspěvků od státu procentním odvodem ze mzdy. Návrh má silnou podporu vládní ČSSD, podle které odstraňuje problém pomalého zvyšování důchodových úspor způsobený právě pevnou částkou současného státního příspěvku.

 

Toto povinné spoření na vlastní účet s příspěvkem vázaným na procento mzdy má již konkrétní podobu. Podle Samka by lidé do třetího pilíře odváděli v budoucnu čtyři procenta ze své mzdy a stát by jim k tomu přidával další procento. Oproti druhému pilíři by se změnil jen poměr procentní sazby. 

 

Zatím je to jen návrh. Proti němu je opozice, podle které se tím dále zvýší odvodová zátěž zaměstnanců a tím i cena práce. Podle Asociace penzijních společností jde naopak o přínosný návrh, který je třeba diskutovat. „Jen si dovolím podotknout, že pokud by došlo k této úpravě, do třetího pilíře by byl převeden principiální prvek rušeného pilíře druhého,“ komentuje tento krok Vladimír Bezděk.

 

Penzijním společnostem se naopak nelíbí současný způsob investování v nových fondech a chtěly by jej změnit. „Námi navrhované změny spočívají v přiblížení či přímo sjednocení podmínek s ostatními investičními produkty. Pro klienty by to znamenalo zvýšení potencionálního výnosu,“ říká Vladimír Bezděk.

 

Vůbec nejpalčivější problém spatřují fondy v příliš striktně nastavených podmínkách distribuce. Podle údajů ministerstva financí ubylo ze systému za druhé čtvrtletí dalších 80 tisíc klientů. Přirozené odchody lidí z transformovaných fondů nestačí klienti vstupující do nových účastnických fondů kompenzovat. „Jedním z důvodů je, že se finančním zprostředkovatelům kvůli velmi nízké zastropované provizi nevyplatí toto spoření nabízet,“ podotýká Vladimír Bezděk.

 

Námětů na změny ve třetím pilíři je již tolik, že diskuse nad jeho novou podobou bude velice složitá. Důchodová komise, která má předložit návrh řešení, bude muset dobře zvážit, co třetí pilíř z hlediska klientů skutečně zatraktivní a co naopak může na klienty působit negativně. Výsledkem by měl být jednoduchý a přehledný produkt, který bude mít jasná pravidla a pro každého bude srozumitelný.

 

Tak jako tomu bylo u dnes již neexistujícího penzijního připojištění, které v minulých letech uzavřelo téměř pět milionů lidí a patří k vůbec nejúspěšnějším produktům.